Kapitola čtvrtá

18. listopadu 2011 v 19:21 | Realiz © |  1.příběh - "Není to vždy pohádka"

►► 4.Kapitola ◄◄

(články jsou chráněny autorským právem)


Ráno, mě probudilo kokrhání sousedovic kohouta a tiché šramocení v kuchyni. "Matko?" otázala jsem se nesměle a vešla do kuchyně. "Naše malé sluníčko už vstalo. Jak pak se nám spalo?" "Výborně. Já vám pomůžu." odpověděla jsem a nabídla se abych své mamince práci ulehčila. "Můžeš zlatíčko, jen opláchni kastroly, hoď na sebe kabátek a pak zaskoč za mnou s těmi hrnci. Jsem když tak ve chlévku. Poslušně jsem vše omyla, kabát si oblékla a vydala se za matkou. "Pojď si to taky zkusit. Dojení je lehká věc." povídala mi. "Budu se radši dívat, mami." Když mi podala hrnec plný mléka, nedokázala jsem odolat a pustila jsem se do něj. "Vypadáš jako voják." prohlásila a setřela mi bílý knírek pěny. Rozdělila jsem procezené mléko do hrnků a namazala jsem chleby máslem. Vše jsem připravila na stůl a na každý krajíc jsem kápla pár kapek medu. Pomalu jsme se všichni scházeli u stolu, dokonce i Eliza vylezla z vyhřátého pelechu. Teda kromě otce, ten byl už v práci. "Nejdříve se pomodleme." vybídla nás matka a složila k sobě ruce. U stolu bylo slyšet tiché mumlání. Nejdřív jsem nevěděla co mám říkat, ale postupem času mi to bylo bližší a bližší. To protože jsme vždy v neděli navštěvovali náboženskou školu. Po snídani Tim umyl všechno nádobí i zapatlaný kuchyňský stůl. Kristián kupodivu dnes nekřičel a ležel si ve své postýlce klidný. Vzala jsem ho do náruče a začala mu prozpěvovat. "Pozor Měli, ať ti nespadne." napomenula mě matka. Radši jsem ho položila, ale to jsem neměla dělat. Kris spustil svůj pronikavý nářek. "Hajej, dadej, můj bratříčku. Až se vzbudíš, dám ti kytičku." improvizovala jsem, ale pláč neustával. Možná to bylo tím, že nezpívám jako skřivánek, tak jak to umí Eliza a matka, ale spíš jako když kočku tahá za ocas. Ale snaha tu byla. "Nesmíš ho budit když spí." sykla na mě ostrým hlasem a ujmula se uspávání. Snažila se být na mě milá, ale občas jí něco ujelo. Naškrábala jsem brambory, omluvila se a utíkala ven. "Time, kde je Eli?" ptala jsem se. "Chodí do služby, abychom si trochu přivydělali. Je u paní Veverkové. Půjdeš rovně, pak zahneš do malé ulice a v posledním domě by si ji měla najít. Tim zrovna stahoval králíka, vypadalo to nechutně, ale na talíři to už chutnalo. Utíkala jsem tak rychle až mi připadalo, že i rychlý vítr mě nestíhá. Přiběhla jsem k velkému domu. Odvážně jsem zaklepala. "Dobrý den pane Veverko, je u vás Elizabeth?" "Ano, je, právě uklízí v kuchyni. Co ji potřebuješ?" "Chtěla bych nastoupit do služby, pane." řekla jsem plynule a muž v tmavém obleku s fajkou v puse se začal smát. "Ty? Ale malá, nebuď hloupá, vždyť neuneseš ani polínko." Byla jsem naštvaná. Já, že jsem malá? Já neunesu? "Dejte mi pane úkol a já ho splním." Usmál se a řekl: "Zkus zatím vyhřebelcovat koně. Jsou tam vzadu." Krokem jsem šla ke koňům a popadla kartáč. Chtěla jsem pomoct rodině, abychom byli na tom lepší. Po škole bych tu chodila a pomáhala o sto šest. Pár koňů mě zbystřilo a popocházel blíž a blíž. Nebála jsem se. Já se nikdy nebojím. Podívala jsem se koni vždy do očí skoro jako kdybych mu chtěla říct: " Já ti nic neudělám. Vždyť jsem menší než ty." Snažila jsem se přejíždět po srsti co nejsilněji, aby pán Veverka byl spokojen. Na svůj věk jsem byla poměrně malá, ale uměla jsem si poradit. Vylezla jsem na ohradu a snažila se vyčistit i hřbet. Koňům se to zřejmě líbilo, pohupovali hlavou a jemně do mě naráželi. Když už jsem to měla, nechtělo se mi odcházet. Chytla jsem jednoho koně za hřívu a vší silou se na něj vyhoupla, samozřejmě za pomoci ohrady. Jinak bych se na něj nedostala. Zatlačila jsem ho mírně ve slabinách a on začal pochodovat. Byli jsme jako jedno tělo, slyšela jsem jak dýchá, cítila jsem i jeho tep. On se nebál mě a já jeho. "Holka pitomá, vždyť tě shodí. Říkal jsem vyhřebelcovat, ne zajezdit si. Já bych tě nechal, ale ještě na takovém divochovi. Okamžitě slez." rozkřikl se a mířil ke mně. "Omlouvám se pane, chtěla jsem jen…" "Co si chtěla ty nezbednice. Je zajímavé, že tě neshodil. On je drak, prozatím shodil každého kdo se na něj jen posadil a ty si ho málem rozklusala. A jak vlastně víš, co máš dělat aby tě kůň poslouchal." tázal se. "Někde jsem to slyšela pane, ještě jednou se omlouvám." "To je dobrý, na službu tu zůstat můžeš, ale ke koňům tě už nepustím. Avšak za perfektní vyhřebelcování ti děkuji. Radši tě pošlu ke Grétě do kuchyně. Tak pojď." Šla jsem, byla jsem nadšená tím, že zvládnu nezvladatelného koně, ale zároveň zklamaná, protože jsem se tu nepředstavila moc dobře. "Gréto? Si tu drahoušku? Vedu ti pomocnici." "Ano drahý, jsem v kuchyni. Každá ruka dobrá. Ukaž mi ji." "Dobrý den." zašveholila jsem a Eliza div nevykřikla. "Pojď sem děvenko, ujmeš se cibule." řekla a podala mi velký ostrý nůž. "Co tu propána jána děláš? Matka tě určitě hledá." šepatala Eli a já jen zavrtěla hlavou. "Eli, pak musíme do našeho hradu, musím ti něco říct." "Určitě tam dnes zajdeme a krájej tu cibuli pořádně." Snažila jsem se vše dělat jak nejlíp jsem uměla a taky jsem byla často chválena. "Děvčata, pro dnešek to stačí, můžete jít domů. Tady máte každá jeden krejcar a moc děkuju za výpomoc." "Na shledanou příště, paní Veverková. "Ty si snad zešílela. Si ještě moc malá, abys chodila pomáhat do cizích rodin." řekla mi hlasem ostrým jako břitva. "Ale Elizo, chci vám pomoct. Co vám, nám. Chci aby se matka nemusela strachovat, jestli nás má do čeho obléct." "Ty blázínku, vždyť my máme co jíst i oblečení máme. O to se neboj! Vydělává tu otec, Tim a pár krejcarů i já." Uklidnila jsem se a zrychlila. "Máma nás určitě čeká. Přidej." Když jsme vešli do dveří všichni už seděli u stolu a modlili se. Po světničce se linula vůně, tak lákavá, že jsem okamžitě letěla k pekáči a už už jsem si chtěla vzít kytku zadní nohy, ale otec mě zastavil. "Meliso, umýt ruce nejdřív a pomodlit se." Ocákala jsem si ruce ledovou vodou a usedla ke stolu. "Bože, děkujeme ti za tyhle vzácné dary, za tenhle oběd. Amen." Všichni se hned začali cpát pečeným králíkem a vařenými brambory. Králík byl nedělním obědem, ale dnes neděle nebyla. Byla sobota a to se obvykle servírovala čočková polévka a vločková kaše s máslem a cukrem. Až jsem dojedla, zvedla jsem se od stolu a všechny oči sjely na mě. "Vážení," řekla jsem s hrdostí a položila krejcar na stůl. "Ode dneška vydělávám taky. Chci abychom se měli dobře." Všichni na mě zírali s otevřenými pusami a pak otec ze sebe vydal: " Meli, si moc hodná, že nám chceš pomoct, ale my na tom nejsme finančně zas tak špatně. Vydělávat nemusíš. Ty se hlavně uč, aby z tebe byl dobrý študent." "Nechci se učit, chci být ve službě!" křičela jsem a dupala vší silou do země. Štěstí, že Kristián spal nahoře, jinak bych měla pěkný průšvih. " A do pokoje, mladá dámo. Já vím, že nám chceš pomoci, ale jak se řeklo, ty se uč." ozvalo se od matky a já odkráčela do pokoje. Přitiskla jsem polštář k hlavě a začala bulet jako malé děcko. "Neplač Meli, já vím jak si to myslela. A mám tě za to ráda. Ty budeš vždycky má malá sestra, která chce všem pomáhat." povídala a objala mě. Po chvíli jsem ukázala svůj obličej a vlepila ji pusu. Moje velká sestro, půjdeme do našeho paláce?" zeptala jsem se s drobnými pomlkami. "To víš, že jo, ale teď pojďme uklidit kuchyň a vytřít podlahu. Vzala jsem si mokrou hadru a začala ji smýkat po zemi. " Vy jste, ale hodné. Za to pak večer něco dostanete." říkala maminka a v ruce držela Kristiána. "Jdeme se projít, tak ať je to tu všecko v pucu." Obě jsme souhlasně kývly a po úklidu vyletěly ven. "Tak co študente, co si mi chtěla říct?" poškádlila mě Eliza. "Já ti dám." vzala jsem malý klacík a hodila ho po ní. "Chceš válku? Máš ji mít." křikla a skočila na mě. Hned jsem ležela na zemi. Chvíli jsme se škádlily a pak si hrály na dostihy. Ty, na které chodí bohatí pánové a dámy v elegantních šatech. Eliz mě vzala na záda a dělala mi rychlého koně, jenž byl u našeho domku cobydup. V domečku jsme si zatopily v kamnech, protože večery už nebyly tak teplé jako v létě. Však už je říjen. V kamnech šramotil oheň, který příjemně prohřál celou místnůstku a Eli udělala šípkový čaj. "Na tumáš." řekla mi a podávala mi hrnek s teplým čajem. Usrkávala jsem pomalu a začala vyprávět. " Jak jsem byla u Veverků, otevřel mi muž s fajkou v puse. Nabídla jsem se, že jim budu za nějaký ten krejcar pomáhat. Pán se mi nejdřív smál, což mě trochu naštvalo, ale pak mi dal úkol vyhřebelcovat koně. Šla jsem teda a hřebelcovala, ale když už jsem to měla a nevěděla co dál dělat, chtěla jsem se projet. Vyskočila jsem na nějakého a pobídla ho k chůzi." "Šmarjá, ty ses zbláznila. Osmiletá holka a ona si jen tak vyskočí na cizího koně." " On ten kůň nebyl zas tak velký. Vylezla jsem si na ohradu a vyhoupla se na něj. Byl krásný, takový tmavý s ještě tmavší hřívou." "No baže, vybrala sis Merkura. I Jack na něm zkoušel jezdit, ale vždy ho shodil a jednou si kvůli němu zlomil i nohu." " Tak počkat, kdo je Jack?" "Syn paní a pana Verkových." " No, ale ať se pohneme trochu z místa. Když jsem dělala druhé kolečko kolem ohrady, viděl mě pán Veverka a moc ho to netěšilo. Nejdřív mě zhuboval, ale pak se divil, že mě Merkur nevyhodil do vzduchu. Chápeš? Dostala jsem pokárání, ale hlavně i trochu pochvalu od takového koňaře." Vyskočila jsem a čaj je mi vylil na sukni. "Ten čaj měl skončit v tobě, ne na tobě." říkala sestra a sušila mi ji svým kapesníkem. "To si měla, ale štěstí, že pan Veverka si nestěžoval matce. To bys potom měla malér. Možná bys byla i bita." "Jsem moc ukecaná Elizo?" ptala jsem se. "To víš, že si kecko moje." Vykoukla jsem ven a slunce bylo už dávno za kopcem. "Venku už je tma." informovala jsme ji. "Cože, už?" Já jsem uhasila oheň a běžela jsem domů. Elizabeth mě za chvíli dohonila a vzala mě zase na záda. To mám moc ráda, jelikož si připadám o hodně větší než ona. Eliza má čtrnáct, ale vysoká je stejně jako matka. "Milé dámy, kde jste? Zasloužily byste výprask, že se vracíte domů, když už slunce aspoň dobré boží půlhodiny nesvítí. Dneska vám to ještě prominu, ale příště už ne. Dávejte si na čas bacha. Za trest jste bez večeře. Umýt se a alou spát." Umyly jsme si obličej chladnou vodou, pořádně taky ruce a zuby a uklidily se do svých postelí. "Dobrou noc." řekli rodiče a obě nás políbili na čelo. Eliza hned usnula, ale já ne. Válela jsem se v posteli a počítala ovečky. Snažila jsem se i mermomocí zavřít víčka, konečně je dát k sobě, ale nešlo to. Pořád se od sebe odtahovala. "Š-š-š-š malý, spinkej. Maminka je tu." povídala a houpala Kristiána. Stíny z osvětlené kuchyně se odrážely až k nám do pokoje. Viděla jsem jak v pravé ruce drží mimino a v druhé něco podlouhlého a špičatého. Uvědomila jsem si, že to může být nůž, že má máma může být vražedkyně malých dětí. "Matko NE!" vykřikla jsem a rozběhla se do kuchyně. " Co pak ti je, ty moje kuřátko?" ptala se a láhev s teplým mlékem přikládala mrňousovi k ústům. "Myslela jsem, že ho chceš zabít." povídám zděšeně. "Božátko moje, jak tě to jen napadlo? To si měla asi nějaký ošklivý sen, viď?" Když dokrmila Kristiána, položila ho do postýlky a přivinula mě k sobě. "Neboj, to bude dobré Meli, můžeš jít spát k nám, jestli chceš." řekla, ale já jsem zavrtěla hlavou a odběhla do pokoje. Lehnula jsem si, avšak spánek mě pořád nebral. Uvažovala jsem nad tím, jak se mám teď dobře. Mám milou, krásnou matku, silného, obětavého otce a skvělé sourozence. Avšak z nich mi byla nejbližší Elizabeth. Ona byla moje velká a já její malá sestra. Dobrou noc.

>> Realiz ©
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bubble the Magazine Bubble the Magazine | Web | 18. listopadu 2011 v 19:50 | Reagovat

naozaj skvelé!

2 miss VeЯůů~ miss VeЯůů~ | Web | 18. listopadu 2011 v 19:57 | Reagovat

krásný :)

3 Realiz Realiz | Web | 18. listopadu 2011 v 20:00 | Reagovat

Prosím, zdali pak byste byli tak laskaví a opravdu článek přečetli, děkuju :)) ...

doufám, že se vám opravdu líbí (Bubble the Magazine,miss VeЯůů) ... ale aby to mělo trochu smysl měli byste zařít od 1.kapitoly :)) ....

DĚKUJU VÁM

4 Σllie.<3 Σllie.<3 | Web | 18. listopadu 2011 v 20:20 | Reagovat

Přečetla jsem půlku zatím :-P Je to super :-)

5 Houbička Houbička | Web | 18. listopadu 2011 v 21:53 | Reagovat

tá poviedka je skutočne úžasná :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama